Neděle se SPJF

Protože hledá SPJF novou klubovnu, domluvil jsem si na nedělní ráno prohlídku prostor, které nabízí tzv. Mosilana hub v areálu bývalé textilky. Krásné prostory s neskutečnými industriálními výhledy a inteligentním vytápěním se nám s Drobkem velice líbily, nicméně trošku by nám tu vadil nedostatek soukromí, protože jednotlivé kanceláře vznikají pouze oddělením velké výrobní haly polykrabonátovými příčkami. Vše jsem pečlivě nafotili a o definitivním rozhodnutí bude hlasovat určená pracovní skupina vedoucích. Příjemným zpestřením rána byl v Mosilana hubu se konající festival jídla, kde jsme si koupili ke snídani skořicová jablíčka s karamelem.

Protože se na konci května musí SPJF přestěhovan z pěkné klubovny v Moravské typografii do nových prostor, hledáme zajímavá a finančně dostupné místa v Brně. jedním z nich je také areál bývalé textilky Mosilany, rozkládající se na obou březích Svitavského náhonu.

Konkrétně máme zájem o klubovnu v kancelářském prostoru zaujímajícím několik pater bývalé výrobní budovy, v tzv. Mosilana hubu. Trošku odrzaující jsou místní polykarbonátové příčky, které významně ubírají kancelářím/klubovnám na soukromí.

Na druhou stranu jsou to krásné prostory s fenomenálním výhledem na továrny a železnici. Uvidíme, jak se rozhodne pracovní skupina pro stěhování sídla.

Odpoledne jsem už jen sám zamířil do Lysic za Renčou prohrabovat se účetnictvím. fatální atmosféru cifršpiónského dostaveničká zachránil snad jen altánek na pomezí zámeckého parku a lesa, do kterého mě Renča pozvala. Mít kancelář pod stoletou borovicí se přece jenom nepodaří moc často.

Odpoledne jsem zajel za Renčou do Lysic, kde jsme strávili pár hodin hledáním problémů v účetnictví. Protože bylo hezky, vzali jsme si práci do zámeckého parku.

Nakonec zbyl čas i na malou prohlídku městysu, včetně Renčina zasvěceného vyprávění. Třeba historie tohoto domu je skutečně zajímavá.

Až téměř do půlnoci jsem pak ještě rozmísťoval po brně odznaky do pátého a posledního kola hry, kterou jsem za SPJF pořádal, Stínadelského šestnáctera. Z Lysic do Řečkovic to šlo snadno, Mendlýák taky nebyl problematický, ale z Horních heršpic do Komárova jsem se musel obejít bez rozjezdu krkolomným během podél kolejí, kde jsem závodil s nákladními vlaky. Podařilo se, o půlnoci vypuklo poslední kolo hry a jsem dorazil domů krásně vyčerpaný tak akorát, abych spal až do rána.