Protože hledá SPJF novou klubovnu, domluvil jsem si na nedělní ráno prohlídku prostor, které nabízí tzv. Mosilana hub v areálu bývalé textilky. Krásné prostory s neskutečnými industriálními výhledy a inteligentním vytápěním se nám s Drobkem velice líbily, nicméně trošku by nám tu vadil nedostatek soukromí, protože jednotlivé kanceláře vznikají pouze oddělením velké výrobní haly polykrabonátovými příčkami. Vše jsem pečlivě nafotili a o definitivním rozhodnutí bude hlasovat určená pracovní skupina vedoucích. Příjemným zpestřením rána byl v Mosilana hubu se konající festival jídla, kde jsme si koupili ke snídani skořicová jablíčka s karamelem.
 | | Protože se na konci května musí SPJF přestěhovan z pěkné klubovny v Moravské typografii do nových prostor, hledáme zajímavá a finančně dostupné místa v Brně. jedním z nich je také areál bývalé textilky Mosilany, rozkládající se na obou březích Svitavského náhonu. |
|
 | | Konkrétně máme zájem o klubovnu v kancelářském prostoru zaujímajícím několik pater bývalé výrobní budovy, v tzv. Mosilana hubu. Trošku odrzaující jsou místní polykarbonátové příčky, které významně ubírají kancelářím/klubovnám na soukromí. |
|
 | | Na druhou stranu jsou to krásné prostory s fenomenálním výhledem na továrny a železnici. Uvidíme, jak se rozhodne pracovní skupina pro stěhování sídla. |
|
Odpoledne jsem už jen sám zamířil do Lysic za Renčou prohrabovat se účetnictvím. fatální atmosféru cifršpiónského dostaveničká zachránil snad jen altánek na pomezí zámeckého parku a lesa, do kterého mě Renča pozvala. Mít kancelář pod stoletou borovicí se přece jenom nepodaří moc často.
 | | Odpoledne jsem zajel za Renčou do Lysic, kde jsme strávili pár hodin hledáním problémů v účetnictví. Protože bylo hezky, vzali jsme si práci do zámeckého parku. |
|
 | | Nakonec zbyl čas i na malou prohlídku městysu, včetně Renčina zasvěceného vyprávění. Třeba historie tohoto domu je skutečně zajímavá. |
|
Až téměř do půlnoci jsem pak ještě rozmísťoval po brně odznaky do pátého a posledního kola hry, kterou jsem za SPJF pořádal, Stínadelského šestnáctera. Z Lysic do Řečkovic to šlo snadno, Mendlýák taky nebyl problematický, ale z Horních heršpic do Komárova jsem se musel obejít bez rozjezdu krkolomným během podél kolejí, kde jsem závodil s nákladními vlaky. Podařilo se, o půlnoci vypuklo poslední kolo hry a jsem dorazil domů krásně vyčerpaný tak akorát, abych spal až do rána.
|
